Antonín Dvořák
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Leopold Dvořák (
8. září 1841,
Nelahozeves -
1. května 1904,
Praha) byl jedním z nejslavnějších hudebních skladatelů všech dob a je světově nejproslulejším a nejhranějším
českým skladatelem vůbec. Jeho symfonické opusy patří ke světové špičce a jsou obvyklou součástí všech významnějších přehlídek
symfonické hudby. Síla Dvořákovy melodické invence uchvacuje dodnes odborníky i laiky a brala dech i skladatelovým současníkům (je znám Brahmsův výrok: "Dvořákova témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i na myšlenky hlavní…"). Antonín Dvořák se proslavil svými
symfonickými díly a velkými vokálně-instrumentálními skladbami, neméně však i
koncertními skladbami a
operami. Dvořák je čelním světovým představitelem tzv.
klasicistně-
romantické syntézy. Za zmínku jistě stojí i to, že první skladba, která zazněla po přistání na měsíci byla
Novosvětská symfonie.
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>
Antonín Dvořák se narodil a vyrůstal v Nelahozevsi blízko Prahy. Jeho otec František byl řezníkem. V letech 1853-1856 pobýval mladý Antonín ve
Zlonicích, kde se ho ujal místní kantor a varhaník
Antonín Liehmann, který odhalil jeho mimořádný hudební talent (hrál na housle, klavír, varhany). V šestnácti letech tedy odešel do Prahy studovat varhanickou školu. Zároveň hrál na violu v orchestru
Prozatímního divadla pod vedením
Bedřicha Smetany.

Velmi brzo začal skladatelskou dráhu. Jeho žena skladby poslala tehdy výrazné osobnosti romantismu
Johannesu Brahmsovi, který Dvořáka posléze doporučil jako skladatele berlínskému nakladateli Simrockovi. Pro něho Dvořák v roce
1878 napsal první řadu Slovanských tanců a díky vynikajícím kritikám se rázem proslavil po celém světě. Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku
1884 byl Dvořák pozván do
Londýna, aby dirigoval svou
Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Setkává se s ohromujícím úspěchem a získává tak silné vazby na
anglickou hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborů sborového zpěvu motivovaly k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho
Rekviem, poprvé uvedené v roce
1891 v
Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v
Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), bylo vyvrcholením této činnosti a řadí se mezi umělecky nejpřesvědčivější skladby tohoto druhu vůbec. Na základě všech úspěchů získává doktorát v
Praze a
Cambridge a stal se profesorem na
pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např.
Vítězslav Novák,
Oskar Nedbal a
Josef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zeťem.
V roce
1892 byl Dvořák obeslán dopisem ze
Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v
New Yorku,
Jeanette Thurberová, se ho snaží získat jako ředitele této instituce. Dvořák sice nejprve váhal, ale pak nabídku přijal. Dvořákův pobyt ve Spojených státech amerických v letech
1892 -
1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost.
- Podrobnější informace naleznete v článku Dílo Antonína Dvořáka.
Umění Antonína Dvořáka je naprosto osobitou
klasicistně-
romantickou syntézou. Síla a absolutní jedinečnost skladatelova je přítomna především v orchestraci a instrumentaci. Jeho tvůrčí vývoj probíhal v několika etapách: první skladby vyrůstají z odkazu Beethovena a Schuberta, druhá fáze jeho úsilí je však již zcela v režii jeho osobitého cítění, kdy projevuje již naprosto originální a specifické hudební chápání jak po formální, tak obsahové stránce. Třetí období je typickým příklonem k vlasteneckým námětům a českým hudebním inspiracím (kantáta Hymnus, Moravské dvojzpěvy). Zvláštního zabarvení dodalo Dvořákově hudbě úsilí o obecně slovanský ráz tvorby, kterým obohatil nejvýrazněji světovou hudební tvorbu. Podobně (aniž by však opustil české a slovanské charakteristiky) byl za svého amerického pobytu inspirován hudbou černošskou a indiánskou, což se projevilo v jeho
9. symfonii, zvané "Novosvětská" , která patří k nejlepším dílům tohoto druhu v celé hudební historii. V posledním období dospěl k osobitě barvitému projevu v souvislosti s inspirací českými pohádkami a bájemi (opery Čert a Káča, Rusalka).
Antonín Dvořák napsal 9 symfonií, několik symfonických básní, velké skladby instrumentální (Slovanské tance), vokální a vokálně-instrumentální (Stabat Mater, Svatá Ludmila,
Rekviem, Te Deum), 5 koncertních ouvertur, množství komorních skladeb (nejznámější je smyčcový kvartet F-dur, zvaný "Americký"), koncertů (houslový, violoncellový a klavírní), písně (Biblické písně), sbory, klavírní skladby (verze Slovanských tanců, později i orchestrální verze), 10 oper (nejznámější jsou Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dimitrij a Armida) - viz následující přehled. Uctíván celým světem Dvořák nečekaně umírá v Praze 1. května 1904.
Nejrůznější dokumenty a další památky (notové autografy, korespondence, listinné materiály, výtvarná díla, dobové fotografie, programy, plakáty), na tohoto výjimečného skladatele jsou umístěny v
Muzeu Antonína Dvořáka, které od doby svého vzniku v roce
1932 sídlí v barokním letohrádku Amerika v Praze.