Květen 2009

poradte

22. května 2009 v 8:46 | kiki |  pro vás

Ahojky prosím poradte mi co sem mám přidat zž si nevím rady a kdyby jste měli ještě nějaký návrch tak ho napište do komentíku jj ahojky :




Počet komentářů: 1

Lady gaga

15. května 2009 v 20:17 | kiki |  lady gaga

Počet komentářů: 1

Antonín Dvořák

15. května 2009 v 19:37 | kiki |  pro vás

Antonín Dvořák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Dvořák
Antonín Dvořák, fotografie z roku 1886 Antonín Dvořák, fotografie z roku 1886
Narození
Datum:8. září 1841
Místo:Nelahozeves
Úmrtí
Datum:1. května
1904
Místo:Praha
Antonín Leopold Dvořák (8. září 1841, Nelahozeves - 1. května 1904, Praha) byl jedním z nejslavnějších hudebních skladatelů všech dob a je světově nejproslulejším a nejhranějším českým skladatelem vůbec. Jeho symfonické opusy patří ke světové špičce a jsou obvyklou součástí všech významnějších přehlídek symfonické hudby. Síla Dvořákovy melodické invence uchvacuje dodnes odborníky i laiky a brala dech i skladatelovým současníkům (je znám Brahmsův výrok: "Dvořákova témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i na myšlenky hlavní…"). Antonín Dvořák se proslavil svými symfonickými díly a velkými vokálně-instrumentálními skladbami, neméně však i koncertními skladbami a operami. Dvořák je čelním světovým představitelem tzv. klasicistně-romantické syntézy. Za zmínku jistě stojí i to, že první skladba, která zazněla po přistání na měsíci byla Novosvětská symfonie.

Obsah

[skrýt]
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>

[editovat] Život a dílo

[editovat] Dětství

rodný dům v Nelahozevsi
Antonín Dvořák se narodil a vyrůstal v Nelahozevsi blízko Prahy. Jeho otec František byl řezníkem. V letech 1853-1856 pobýval mladý Antonín ve Zlonicích, kde se ho ujal místní kantor a varhaník Antonín Liehmann, který odhalil jeho mimořádný hudební talent (hrál na housle, klavír, varhany). V šestnácti letech tedy odešel do Prahy studovat varhanickou školu. Zároveň hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla pod vedením Bedřicha Smetany.

[editovat] Dospělost

Dvořákova socha před pražským Rudolfinem
Velmi brzo začal skladatelskou dráhu. Jeho žena skladby poslala tehdy výrazné osobnosti romantismu Johannesu Brahmsovi, který Dvořáka posléze doporučil jako skladatele berlínskému nakladateli Simrockovi. Pro něho Dvořák v roce 1878 napsal první řadu Slovanských tanců a díky vynikajícím kritikám se rázem proslavil po celém světě. Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 byl Dvořák pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Setkává se s ohromujícím úspěchem a získává tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborů sborového zpěvu motivovaly k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), bylo vyvrcholením této činnosti a řadí se mezi umělecky nejpřesvědčivější skladby tohoto druhu vůbec. Na základě všech úspěchů získává doktorát v Praze a Cambridge a stal se profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák, Oskar Nedbal a Josef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zeťem.
V roce 1892 byl Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se ho snaží získat jako ředitele této instituce. Dvořák sice nejprve váhal, ale pak nabídku přijal. Dvořákův pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892 - 1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost.

[editovat] Dílo

Podrobnější informace naleznete v článku Dílo Antonína Dvořáka.
Umění Antonína Dvořáka je naprosto osobitou klasicistně-romantickou syntézou. Síla a absolutní jedinečnost skladatelova je přítomna především v orchestraci a instrumentaci. Jeho tvůrčí vývoj probíhal v několika etapách: první skladby vyrůstají z odkazu Beethovena a Schuberta, druhá fáze jeho úsilí je však již zcela v režii jeho osobitého cítění, kdy projevuje již naprosto originální a specifické hudební chápání jak po formální, tak obsahové stránce. Třetí období je typickým příklonem k vlasteneckým námětům a českým hudebním inspiracím (kantáta Hymnus, Moravské dvojzpěvy). Zvláštního zabarvení dodalo Dvořákově hudbě úsilí o obecně slovanský ráz tvorby, kterým obohatil nejvýrazněji světovou hudební tvorbu. Podobně (aniž by však opustil české a slovanské charakteristiky) byl za svého amerického pobytu inspirován hudbou černošskou a indiánskou, což se projevilo v jeho 9. symfonii, zvané "Novosvětská" , která patří k nejlepším dílům tohoto druhu v celé hudební historii. V posledním období dospěl k osobitě barvitému projevu v souvislosti s inspirací českými pohádkami a bájemi (opery Čert a Káča, Rusalka).
Antonín Dvořák napsal 9 symfonií, několik symfonických básní, velké skladby instrumentální (Slovanské tance), vokální a vokálně-instrumentální (Stabat Mater, Svatá Ludmila, Rekviem, Te Deum), 5 koncertních ouvertur, množství komorních skladeb (nejznámější je smyčcový kvartet F-dur, zvaný "Americký"), koncertů (houslový, violoncellový a klavírní), písně (Biblické písně), sbory, klavírní skladby (verze Slovanských tanců, později i orchestrální verze), 10 oper (nejznámější jsou Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dimitrij a Armida) - viz následující přehled. Uctíván celým světem Dvořák nečekaně umírá v Praze 1. května 1904.
Nejrůznější dokumenty a další památky (notové autografy, korespondence, listinné materiály, výtvarná díla, dobové fotografie, programy, plakáty), na tohoto výjimečného skladatele jsou umístěny v Muzeu Antonína Dvořáka, které od doby svého vzniku v roce 1932 sídlí v barokním letohrádku Amerika v Praze.
Dílo Antonína Dvořáka je bohaté jak svým počtem, tak rozsahem forem - čítá téměř 120 opusů, z nichž většina představuje velká orchestrální, vokálně-instrumentální či hudebně dramatická díla.
Přidat komentář

Leoš Janáček

15. května 2009 v 19:33 | kiki |  pro vás

Leoš Janáček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Leoš Janáček
Leoš Janáček Leoš Janáček
Narození
Datum:3. července 1854
Místo:Hukvaldy
Úmrtí
Datum:12. srpna
1928
Místo:Ostrava
Citát

PhDr. Leoš Janáček (3. července 1854 Hukvaldy - 12. srpna 1928 Ostrava) byl světově uznávaným českým skladatelem klasické hudby. Je ceněný především pro nezvyklou melodiku, vycházející z lidové hudby moravských regionů, zejména Slovácka a Lašska. Ve světě je Janáček znám hlavně díky svým operám, orchestrálně-vokálnímu dílu Glagolská mše, Sinfoniettě, symfonické básni Taras Bulba a komorním skladbám, především smyčcovým kvartetům.

Obsah

[skrýt]
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>

[editovat] Život a dílo

Rodiště Leoše Janáčka, v dnešní době místo pořádání hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy
Jeden z nejoriginálnějších zjevů české a světové hudební moderny Leoš Janáček se narodil v obci Hukvaldy na severovýchodní Moravě 3. července 1854. Studoval nejprve klášterní školu v Brně, kde se mu dostalo základního hudebního vzdělání. Tamtéž posléze absolvoval gymnázium. Poté odešel do Prahy, kde studoval na varhanické škole a dalšího hudebního vzdělání se mu dostalo v Lipsku a Vídni.
Posléze se vrací zpět do Brna, kde se účastní národně-osvobozeneckých aktivit. Stává se ředitelem varhanické školy, kterou zakládá v roce 1881. Působí jako dirigent a velmi brzy zahajuje též svoji kariéru skladatele. Po vzniku Československa působí spolu s Vilémem Kurzem jako profesor brněnské pobočky mistrovské školy pražské konzervatoře a v roce 1919 zakládá Konzervatoř Brno.
Leoš Janáček se velice brzy oženil se svojí šestnáctiletou žákyní Zdeňkou Schulzovou. Za rok se jim narodila dcera Olga a později syn Vladimír, oba však zemřeli; syn už ve 2 a půl letech, dcera když jí bylo 21 let.
Janáček je na počátku své skladatelské dráhy inspirován moravskou lidovou písní, užívá nápěvy lidových písní a studuje rytmiku a intonaci řeči, které posléze originálně převádí do své hudby. Studoval též ruskou lidovou hudbu. Lidové písni jeho rodné lašské lidové kultury se věnoval též jako sběratel a folklorista. Podle vzoru Dvořákových "Slovanských tanců" skládá podobný komplet, inspirovaný lidovou hudbou rodného kraje, s názvem "Lašské tance".
Po složení nepříliš úspěšných oper "Šárka" a "Počátek románu" se Janáčkovi dostává prvního ocenění - opera "Její pastorkyňa" byla v roce 1904 nadšeně přijata brněnským publikem. K pražské premiéře "Její pastorkyně" dochází však až v roce 1916, otevře však Janáčkovi dveře do celého světa: pod názvem "Jenůfa", zaznamenává ještě téhož roku významný úspěch ve Vídni, posléze v Německu a v roce 1924 v New Yorku. Od roku 1916 skládá dalších pět významných operních děl, dva smyčcové kvartety, několik suit a písňové cykly (nejznámější je "Zápisník zmizelého").
Toto poslední období skladatelova života přináší nejoriginálnější, nejvyzrálejší a světově proslulá díla orchestrální, především "Symfoniettu", symfonickou báseň "Taras Bulba" a slavnou Glagolskou mši, jednu z nejsvébytnějších skladeb světové hudby vůbec, mši napsanou ve staroslověnštině. Metoda Janáčkovy tvorby, která vykrystalizovala v Její Pastorkyni, spočívající ve specifickém opakování motivů, úryvkovitosti a dramatické zkratce, stejně jako v originalitě práce s vývojem jednotlivých sekvencí, dostoupila v tomto díle vrcholu. Glagolská mše je současně ve vokálním projevu výsledkem dlouhodobého studia lidové hudby z hlediska sémantického. Skladatel zde s obdivuhodně jasnou vizí dospívá k pradávným kořenům slovanské hudební kultury a to nejen po stránce ryze hudební, ale též jazykové. Glagolská mše čerpá z cyrilometodějského odkazu, předkládá nám však atmosféru, která dýchá syrovou zemitostí člověka, který je spojen s přírodou ve smyslu pohanství. Jeho víra jakoby byla kombinací obou těchto výbav. Jedná se o naprosto nevšední dílo v celosvětovém měřítku nejen co do svébytnosti, ale též dokonalosti zpracování.
Premiéra Janáčkova Concertina 16.února 1926
I v tomto vrcholném období Janáčkovy tvorby zůstává její významnou složkou tvorba operní. Opery "Výlety pana Broučka", "Věc Makropulos", ale především "Káťa Kabanová" a "Příhody lišky Bystroušky" dodnes dobývají s velkým úspěchem světové hudební scény. Poslední Janáčkovou opera "Z mrtvého domu" na motivy Dostojevského románu je velmi důstojným završením skladatelovy tvorby, zdůrazňujíc humanismus a vyjadřujíc jak soucit s trpícím člověkem, tak víru v možnost duchovní očisty i člověka společností zavrženého.
V Berlíně byla 8.prosince 1926 nadšeně přijata světová premiéra Janáčkova Concertina se sólistkou Ilonou Štěpánovou-Kurzovou (česká premiéra v Brně 16.února 1926).
Leoš Janáček byl členem České akademie, Pruské akademie umění, dopisujícím členem The School of Slavonic Studies v Londýně a předsedou Klubu moravských skladatelů. Jeho stěžejní díla byla poctěna mnoha cenami. Masarykova univerzita v Brně udělila Leoši Janáčkovi čestný doktorát filosofie za jeho celoživotní tvůrčí odkaz.
Leoš Janáček, jeden z nejvýznamnější světových skladatelů, umírá náhle v ostravské nemocnici 12. srpna 1928 na zápal plic, když se předtím nachladil za svého prázdninového pobytu v Hukvaldech.

[editovat] Opery

Leoš Janáček - reliéf
Přidat komentář

Bedřich Smetana

15. května 2009 v 19:26 | kiki |  pro vás

Bedřich Smetana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Bedřich Smetana
Bedřich Smetana Bedřich Smetana
Narození
Datum:2. března 1824
Místo:Litomyšl
Úmrtí
Datum:12. května
1884
Místo:Praha
Citát
"V hudbě je život Čechů"
Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl - 12. května 1884 Praha) byl významným českým hudebním skladatelem. V současnosti je znám především svým cyklem symfonických básní Má vlast a operami Libuše a Prodaná nevěsta. Jeho skladby vznikaly v období romantismu.

Obsah

[skrýt]
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>

[editovat] Život

Smetana se již od svých 4 let na popud svého otce věnoval hudbě. Učil se hrát na housle a později i na klavír. V šesti letech poprvé vystoupil na veřejnosti s předehrou k Auberově opeře Němá z Portici u příležitosti akademie filosofů.
V první třídě byl Smetana premiantem třídy, ale stupňovitě se zhoršoval. V průběhu druhé třídy se jeho rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce a proto druhou třídu opakoval. Po absolvování základní školní docházky šel studovat gymnázium v Plzni, ale studiu se moc nevěnoval. V 15 letech při návštěvě příbuzných v Novém Městě nad Metují milostně vzplanul ke své o rok starší sestřenici Louise. Se svými rodiči se zúčastnil Jiřinkové slavnosti. Zkomponoval polky Louisina polka a Jiřinková polka. Po odmaturování odchází za prací do Prahy, kde studuje hudbu u Josefa Proksche, sám se živí jako učitel hudby v rodině hraběte Leopolda Thuna.
Roku 1848 založil svůj vlastní hudební ústav a roku 1849 se oženil s Kateřinou Kolářovou, s níž měl během 5 let čtyři dcery: Gabrielu, Bedřišku, Kateřinu a Žofii (která přežila). Smrt hudebně nejtalentovanější dcery Bedřišky zasáhla Smetanu natolik, že na její památku zkomponoval klavírní Trio g moll.
Léta 1856-1861 strávil ve švédském Göteborgu, kde komponuje další polky a řídí koncerty klasické hudby. Při návratu do Čech mu v roce 1859 zemřela v Drážďanech jeho první žena. Její památce Smetana věnoval třetí část kvarteta Z mého života). V Čechách pak často pobýval v Obříství, kde se v roce 1860 oženil podruhé s Barborou ("Betty") Ferdinandovou. Ještě se na rok vrátil do Švédska. Poté se marně ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře a potýkal se s finančními problémy.
Úspěch mu zajistilo až uvedení opery Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta, kterou složil v letním sídle v Obříství. Za Branibory v Čechách také získal cenu za nejlepší českou zpěvohru a finanční odměnu 600 zlatých (tehdejší celoroční plat učitele), kterou vypsal hrabě Jan Nepomuk František Harrach. Ale první opravdovou typicky českou operou byla až Prodaná nevěsta. Díky tomuto úspěchu se v roce 1866 stal dirigentem

[editovat] Nemoc

Po roce 1870 se začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Náhle trpěl úpornými kožními vyrážkami a řadou dalších obtíží. Podle dobových dokumentů Smetanu trápilo "zapálení močového měchýře", často u něho docházelo ke "krčním katarům", měl závratě a zvracel. Mikroskopické vyšetření prokázalo, že zánět těžce postihl také ušní kůstky, což vedlo k postupné ztrátě sluchu. Nakonec se dostavily i psychické potíže. Trpěl také velmi bolestivým a hnisavým zánětem kůže, dlouho pokládaným za příznaky jinak nebolestivých luetických vředů. Poslední léta svého života strávil Smetana u své dcery Žofie a jejího manžela v myslivně v Jabkenicích u Mladé Boleslavi (žil zde od roku 1875).
Až do konce 20. století převládal názor, že důvodem těchto komplikací byl syfilis. Doktor Jiří Ramba, který zkoumal lebku Bedřicha Smetany počátkem 21. století, však dospěl k názoru, že příčinou byla osteomyelitida.
Nechal zhotovit rentgenové snímky a lebku přeměřil. Zjistil, že Smetana měl výrazně menší pravou část obličeje, kterou se v pozdějším věku snažil zakrýt mohutným plnovousem. Na obličejových kostech měla Smetanova lebka jednoznačné známky dlouhodobého infekčního zánětu - osteomyelitidy.
Podle Ramby patrně Smetana jako jedenáctiletý v době, kdy pobýval v Jindřichově Hradci, utrpěl těžké zranění a přechodně ztratil sluch. Došlo k tomu nejspíš při explozi nálože, skleněné láhve naplněné střelným prachem, kterou chlapci zakopali na poli. Výbuch vmetl Smetanovi do obličeje střepy, čerstvě pohnojenou půdu a navíc mu ránu vymyli nečistou vodou z nedalekého rybníka Vajgaru. Vznikl zánět, který Smetana i při tehdejší neznalosti antibiotik a dalších léků přežil. Zánět později přešel do chronického stádia a zachvátil mozkové pleny, čímž Ramba vysvětluje nejrůznější obtíže, které musel skladatel po celý život snášet.
Ani obtíže a hluchota ho ale nezlomily a zkomponoval opery Tajemství, Hubičku a Čertovu stěnu, oba smyčcové kvartety, klavírní cykly Sny a České tance, řadu sborových děl, dokončil zde cyklus Má vlast a začal nový cyklus symfonických tanců Pražský karneval.
Jeho zdravotní stav se prudce zhoršil v roce 1884, a tak musel být 20. dubna 1884 převezen do ústavu pro duševně choré v Praze-Kateřinkách. Těžké poslední chvíle skladatelova života popsal Antonín Sova v básni Smetanovo kvarteto Z mého života. Na stavbě Národního divadla řekl Bedřich Smetana památnou větu "V hudbě je život Čechů."

[editovat] Dílo

opery:
písňová tvorba:
  • Večerní písně - 5 písní na slova V.Hálka
  • První písně
  • Píseň do tragedie Baron Goertz
sborová tvorba:
  • Česká píseň - pro smíšený sbor, orchestr
  • Píseň svobody - pro smíšený sbor, klavír
  • Píseň česká - pro mužský sbor
  • Meditabitur - pro smíšený sbor, varhany, orchestr
  • Tři jezdci - pro mužský sbor
  • Odrodilec I., II., - pro mužský sbor
  • Rolnická - pro mužský sbor
  • Naše píseň - pro mužský sbor
  • Slavnostní sbor - pro mužský sbor
  • Píseň na moři - pro mužský sbor
  • Věno - pro mužský sbor
  • Modlitba - pro mužský sbor
  • Heslo I., II. - pro mužský sbor
  • Tři ženské sbory (Má hvězda, Přiletěly vlaštovičky, Za hory slunce zapadá)
symfonické básně:
  • cyklus Má vlast - Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník
  • cyklus Švédské písně - Richard III., Valdštýnův tábor, Haakon Jarl
  • Pražský karneval - nedokončen celý, jen první dvě části - Introdukce, Polonéza
komorní dílo:
klavírní tvorba:
  • Salonní skladby - 3 Salonní polky
  • Koncertní skladby - Koncertní etuda Na břehu mořském
  • 3 Poetické polky
  • cyklus České tance (4 polky, 10 tanců-Hulán, Obkročák, Cibulička, * Sousedská, Medvěd, Dupák,…)
  • Mackbath a čarodějnice
  • Šest preludií
  • Sonáta e moll
  • Ouvertura e moll
  • Rondo C dur
orchestrární tvorba:
  • Symfonie E dur "Triumfální" - na témata z Rakouské národní hymny (dnes německé-od J.Haydna)
  • Pochod k slavnosti Shakespearově
  • Předehra D dur
  • Slavnostní předehra C dur - k položení základního kamene Národního divadla
  • Venkovanka, polka
  • Libušin soud - hudba k živému obrazu
  • Rybář - hudba k živému obrazu
  • Fanfáry do Shakespearova Richarda III.
  • Doktor Faust - předehra k loutkové hře
  • Oldřich a Božena - předehra k loutkové hře
  • Menuet B dur
  • Galopp bajadérek

[editovat] Památníky

socha v Plzni

socha v Litomyšli
památník v Olomouci, Smetanovy sady
pomník ve Vyškově -městský park

socha v Prostějově


Přidat komentář
ahoj lidi a fanoušci